Podpořte bylinkový projekt Azeret Herbs

Tohle není insta zahrádka. Tohle je louka, bršlice, pýr… a jedna holka s kultivátorem.“

Loni jsem tady začínala jen s malým elektrickým strojem.

Louka po kolena, pýr všude, já s prodlužkou, rukavicemi a odhodláním.

Dřela jsem se tady čtyři dny v kuse – puchýře do masa, nateklé ruce a pocit, že ty poslední metry už snad ani nedám.

Dneska stojím na tom samém pozemku znovu.

Ale je tu jeden zásadní rozdíl: díky vašim příspěvkům na Doniu držím v rukou benzínový kultivátor.

Zem je ještě mokrá, takže zatím nemůžu jít úplně do hloubky – beru to spíš „nahrubo“ a zítra pojedu znovu.

Ale už teď je vidět, jak obrovský rozdíl tenhle stroj dělá:

to, co jsem dřív dělala čtyři dny, zvládnu teď za den nebo dva.

A přesně v těchhle chvílích si říkám:

„Terezo, sama bys tohle tempo fakt neutáhla. Tohle už je společná práce.“

Každý váš dar mi reálně šetří dny dřiny a zároveň přibližuje moment, kdy na tomhle místě nebudou jen hroudy hlíny, ale bylinky, ze kterých pro vás vzniknou směsi a kapky.

Zatím je to hlína, bláto, bolavé ruce a hodně benzínu…

ale já v tom už teď vidím budoucí meduňku, třezalku, šalvěj a další rostliny, které jednou někomu uleví.

Moc děkuju všem, kdo mě podporujete – ať už příspěvkem, sdílením, nebo jen tím, že mi držíte palce.

Bez vás bych tenhle stroj dneska nenastartovala.

Jdu zorat další kus snu. 🌱

Dneska jsem si odskočila na pozemek jen „na zkoušku“. Včera sněžilo, tak jsem chtěla zjistit, jestli je půda úplně nacucaná a jestli má vůbec smysl plánovat víkendové rytí.

Kopla jsem rýčem jednou… a během vteřiny jsem měla v hlíně dvě žížaly. 😄

Možná to zní jako drobnost, ale pro mě je to obrovská zpráva: půda je živá, zdravá, není to žádný těžký jíl a hlavně — má v sobě život, na kterém můžou bylinky růst.

Takže i když je venku sníh, mokro a zima, ten pozemek mi dneska řekl: „Jde to. Můžeš začít.“

A já si myslím, že o víkendu to půjde. Chci s tím pohnout, připravit záhony a začít konečně rovnat půdu tak, aby tu jednou mohly růst bylinky pro Azeret Herbs přesně tak, jak to cítím — od semínka až po lahvičku.

Držte mi palce. 🙏

A kdyby měl někdo chuť podpořit tenhle bylinkový projekt (pozemek, zázemí, práce na záhonech, všechno kolem), budu vděčná za jakýkoliv příspěvek tady

Dneska jsem zase skončila s hlínou za nehtama.

Ne u Netflixu, ale u stolu s kelímky, hlínou a semínky. 🌱

Na fotkách vidíte první letošní výsevy – tentokrát chilli.

Ne proto, že by tenhle projekt byl „o chilli“, ale proto, že to je můj každoroční startovní rituál:

vzít hlínu, semínka a připomenout si, že sny se neodsedí na gauči, ale odpracují v hlíně.

Bylinkový projekt, kvůli kterému tady na Doniu jste, není jen o tom, že „jednou“ bude zahrada a karavan.

Je o tom, že už teď:

• si chystám sazenice,
• plánuju, jak zryt celý pozemek,
• řeším, jak udělat stání pro karavan, abych na zahradě mohla být co nejvíc,
• a připravuju půdu na chvíli, kdy půjdou do země i první bylinky.

Upřímně – počasí mi teď moc nepřeje a vůbec nevím, jestli se mi ten pozemek o víkendu podaří opravdu zpracovat tak, jak bych chtěla.

Ale říkala jsem si, že nemůžu čekat jen na „ideální podmínky“ – ani u počasí, ani u peněz, ani u života.

Takže i když ještě nevím:

• jestli se podaří vybrat celá částka,
• jestli mě počasí pustí do země přesně tehdy, kdy potřebuju,

jedno vím jistě:

nebudu sedět a koukat, jak mi sen odplouvá kolem.

Tyhle první kelímky se semínky jsou pro mě malý, ale důležitý krok:

👉 připomínka, že projekt už běží, ne že „začne, až když…“.

Díky vaší podpoře si můžu dovolit nakoupit semínka, substrát, připravovat techniku a celý zázemí tak, abych co nejdřív mohla sázet i léčivé bylinky – ty, které pak skončí ve vašich čajích, tinkturách a směsích.

Budu vám dál psát, jak se zahrada i celý bylinkový projekt posouvají.

Až přijde čas pro bylinky, karavan a první letošní práci přímo na pozemku, vezmu vás k tomu zase blíž.

Děkuju, že jste u toho – od úplně prvního semínka. 💚🌿

Když se podíváte na fotky v téhle aktualitě, neuvidíte hotovou bylinkovou zahradu z Pinterestu.

Uvidíte louku po kolena, bršlici, pýr… a jednu holku s elektrickým kultivátorem.

Loni v březnu jsem začínala přesně tady.

Pozemek ve středu Brna, všechno zarostlé, všechny větší stroje vyprodané nebo zamluvené v půjčovnách.

Tak jsem vzala malý elektrický kultivátor, prodlužovačku, rukavice… a šla na to.

Po pár hodinách jsem měla ruce oteklé, puchýře do masa a v hlavě upřímnou větu:

„Terezo, jsi normální? Proč sis nevybrala něco lehčího?“

Tehdy jsem tam zkusila i trochu zeleniny, ale ukázalo se něco důležitého:

tenhle pozemek je ve středu Brna a já teď bydlím v Poličce.

To znamená, že tam nemůžu být každý den – zalévat, reagovat na vedro, hlídat, když je sucho nebo průtrž.

A když u toho nemůžete být, tak vám to prostě před očima uschne, nebo sežerou slimáci.

Právě tady vznikla myšlenka, která úzce souvisí s touto sbírkou:

pokud má tahle zahrada opravdu fungovat jako bylinková zahrada,

potřebuju být na tom pozemku fyzicky přítomná – ne jen „zajít občas“, ale opravdu tam být.

Proto je pro mě tak důležitý karavan na zahradě:

malé zázemí, kde během sezóny můžu spát, pracovat, starat se o bylinky, sušit je, míchat směsi –

a zároveň nebýt zavřená v žádné „zlaté kleci“.

Samozřejmě, že by pro mě bylo nejpohodlnější mít už teď vlastní domeček a bylinky sázet „navždy“.

Spousta léčivek je nejšťastnější, když je založíte jednou a pak je roky opečováváte.

Jenže tenhle pozemek je pronajatý – a tak teď dělám maximum v podmínkách, které jsou.

Letos naštěstí nezačínám úplně od nuly.

Pozemek už trochu znám, mám objednaný pořádný stroj a plán je jasný:

zorat celý kus země tak, aby na něm mohly růst léčivky od jara do podzimu –

do čajů, tinktur a směsí, které pak držíte v ruce v lahvičkách a sáčcích.

Věřím, že když se díky téhle sbírce podaří zahradu opravdu rozběhnout,

bylinky, které tu vyrostou, neponesou jen sílu půdy a slunce, ale i sílu všech lidí, kteří stáli u jejich zrodu.

Kus kolektivní energie, která se do nich otiskne od prvního semínka.

A že až tenhle projekt povyroste, dokážu si na svůj domeček jednou vydělat sama – poctivou prací, ne zkratkami.

Na konci února chci natočit první letošní video přímo ze zahrady,

aby bylo vidět, že tenhle bylinkový projekt nejsou jen slova na stránce,

ale i bláto na botách, mozoly a ruce, které večer bolí tak, že už nic neudrží.

💚 Z celého srdce děkuju všem, kdo jste tady – čtete, podporujete, přispíváte nebo jen tiše držíte palce.

Každé vaše „semínko“ v téhle sbírce pomáhá proměnit tuhle louku v zahradu, která jednou může léčit. 🌱

V rozhovoru na PrahaIN se objevila věta, že „nemám dnes alergii i přesto že žiju v bytě s pěti kočkami“.
Usmála jsem se – protože přesně vím, jak to může znít. A říkala jsem si, že vám k tomu dlužím pár řádků. I proto, že to souvisí s tím, proč je pro mě tahle sbírka tak důležitá.

Před časem z motoru auta jedoucího přede mnou vypadly dvě vychrtlé, špinavé a úplně vystrašené kočičí sestřičky.
Jedna z nich spadla přímo pod přední kolo – stačilo málo a dnes už by nebyla. Místo toho má jen malou jizvu a velké štěstí.

Původní plán byl jednoduchý: odchovat je a najít jim domov jinde.
V bytě už mám tři kočky – Bengálku, Mainskou mývalí a Moulinku – a racionálně to opravdu „nedává smysl“.

Jenže srdce a logika spolu někdy moc nekamarádí.
Zamilovaly jsme si je já i moje přítelkyně.
A z „jen je odchováme“ se stalo: „Dobře, zůstáváte.“

Na fotkách uvidíte, jak vypadaly, když na mě poprvé vypadly z toho auta. Na těch dnešních už mají druhé očkování, půl roku života za sebou a v očích ten typický výraz: „tohle je náš domov“.

Jsou to sestřičky, co se zbožňují – přesně ta dvojka, o které jsem vždycky snila. Chtěla jsem kočičky, které se budou opravdu milovat, spát na sobě, hledat se. A ony si mě prostě našly.

Není to poprvé, co se mi něco takového stalo. Kdysi jsem si přála „kočku v barvě gauče“ – a místo katalogového zvířátka přišla Moulinka. Vesmír, jak je jeho dobrým zvykem, mi místo splněného katalogového přání poslal verzi „z bahna, co nemohla ani chodit“. Šedé koťátko odhozené v blátě, s téměř nehybnými předními tlapkami, které jen zoufale křičelo spolu se svojí maminkou z křoví. Tenkrát sotva lezla, natož aby běhala. Dneska po péči a rehabilitacích běhá po bytě jako malý blesk a spí stočená na gauči vedle své otrokyně , jako by říkala: „Tady jsem doma.“

Takže ano – žiju v bytě s pěti kočkami.
Je to krásné i náročné. Dospělé kočky si najdou tiché místo, ale koťata jsou „bordelino bambino“ v přímém přenosu. 😅

A právě tady se potkává kočičí smečka, bylinky a tahle sbírka:

Já bych v malém prostoru klidně žila dál.
Ale tyhle bytosti si zaslouží bezpečný svět – zahradu, zázemí, klid.
Místo, kde můžu pěstovat bylinky, pracovat s lidmi a zároveň jim dát to, co jim teď chybí: vlastní kousek přírody, ne jen okna a vodítko.

Z pohledu Taa a přírody nic není náhoda.
Některé duše si prostě vyberou, kde „vypadnou z motoru“ nebo odkud budou volat tak dlouho, dokud je někdo neuslyší. A pak vám obrátí život vzhůru nohama – ale tím správným směrem.

Vesmír nám ne vždycky dá to, co si přejeme.
Někdy nám pošle něco, co vůbec nečekáme –
ale přesně to, co potřebujeme.

Možná nemůžeme zachránit celý svět.
Ale jednomu malému srdci můžeme změnit všechno.
A někdy zjistíme, že zrovna tohle malé srdce změnilo celý náš život. 💚

Každé vaše „semínko“ na Doniu mi pomáhá přiblížit se k místu, kde se potkají bylinky, zahrada, lidé… a pět kočičích duší, které si vybraly zrovna mě.

Moc vám děkuju, že u toho jste – ať už čtete, sdílíte, přispíváte, nebo jen držíte palce. 🌱🐾

Když jsem tuhle sbírku spouštěla, vůbec jsem netušila, jak silné bude sledovat, jak postupně přibývají nejen částky… ale hlavně vaše vzkazy. Dnes jsme překročili hranici 100 000 Kč a mně přijde důležité se u toho na chvíli zastavit a říct: děkuju.

Natočila jsem pro vás krátké video, kde některé z těch vzkazů čtu nahlas. Je v tom tolik podpory, důvěry a laskavosti, že jsem to chtěla sdílet i tady na Doniu – ať je vidět, že za každou „částkou“ stojí konkrétní člověk a jeho energie.

Každé vaše „semínko“ v téhle sbírce pomáhá tomu, aby vyrostlo místo, kde se budou potkávat bylinky, půda, TČM a lidé, kteří hledají cestu zpátky k sobě. Pro mě osobně to není jen foliovník, ale další krok na cestě, kterou se snažím jít čestně a poctivě, i když je někdy náročnější.

Děkuju všem, kdo už přispěli, sdílí, fandí nebo jen tiše drží palce. Jste součástí tohohle příběhu. 🌱💚

(Pokud vás video osloví a budete chtít, budu moc ráda za každé další semínko podpory.)

V pátek vyšel na portálu PrahaIN rozhovor, který pro mě hodně znamená.

Je to poprvé, co je můj příběh takhle „položený na stůl“ – od kolapsu ve 25 letech a návrhu na invalidní důchod, přes nemoci a pády… až po chvíli, kdy žiju bez léků a můžu se naplno věnovat bylinkám, TČM a lidem, kteří ke mně chodí pro pomoc.

Není to článek o oběti.

Je to spíš o tom, jak se i z hodně těžkých věcí může stát síla – a proč jsem se rozhodla jít tou čestnější, i když mnohem náročnější cestou. A taky o tom, proč pro mě tenhle bylinkový projekt není jen „sbírka na foliovník“, ale součást celé té cesty zpátky k životu.

Odkaz na rozhovor najdete tady:

👉 Celý rozhovor na PrahaIN najdete tady.

Moc děkuju všem, kdo mě podporujete – tím, že čtete, sdílíte, přispíváte nebo jen držíte palce.

Každé vaše „semínko“ na Doniu pomáhá tomu, aby z tohohle příběhu nezůstal jen článek na internetu, ale vyrostla i skutečná bylinková zahrada, kde se to všechno bude dál překlápět do praxe. 💚

Když mi na Doniu přišla úplně první částka – 400 Kč – říkala jsem si: „Ty jo… ono to fakt žije.“
V tomhle videu vám vyprávím, proč pro mě vůbec nebylo jednoduché tuhle sbírku spustit, jakou cestu mám za sebou a proč pro mě bylo velké „znamení“, když mě oslovil redaktor z PrahaIN právě ve chvíli, kdy jsem projekt připravovala.

Je to kousek z mého příběhu, hodně upřímný. A hlavně – je to velké poděkování vám všem, kteří už jste poslali svoje „Semínko“ podpory. 🌱💚

Dnešní malé hlášení z bylinkového zákulisí. 🌿

Možná to tak nevypadá, ale tahle fotka pro mě znamená obrovskou radost a kus splněného snu. Dlouho jsem sháněla violu trojbarevnou – klasickou „macešku“, která je opravdu léčivá. Všude byly k sehnání hlavně okrasné druhy (violka rohatá a další), které sice vypadají hezky v truhlíku, ale už nemají ten léčivý přesah, který potřebuji pro směsi.

Nakonec se podařilo – a k violce se přidala i semínka slézu, měsíčku, ostropestřce a řebříčku. Zrovna řebříček jsem sháněla taky docela dlouho, takže když jsem našla malé české pěstitele, od kterých můžu vzít kvalitní osivo, měla jsem fakt upřímnou radost. Část z těchto semínek je právě od nich – podpořila jsem tak nejen svůj sen, ale i jejich práci. 💚

Tyhle sáčky nejsou jen „zboží“. Jsou to budoucí byliny:

sléz na zklidnění sliznic, měsíček na kůži a lymfu, ostropestřec pro játra, řebříček jako klasika ženské a trávicí bylinky… a violka trojbarevná, která to celé krásně propojuje. Všechno jednou skončí v čajích a směsích pro lidi, kteří ke mně chodí pro pomoc.

Díky vaší podpoře si můžu dovolit nejít cestou „hlavně levně z hobby marketu“, ale vybírat kvalitní semínka s dobrým původem. To je pro mě moc důležité – když už mají tyhle bylinky jednou pomáhat, chci, aby za nimi byla poctivá práce od začátku až do konce.

Každé vaše „Semínko“ na Doniu se tak doslova mění v reálná semínka léčivek, která jednou vyrostou na bylinkové zahradě. Až je budu sázet do hlíny, budu přesně vědět, že v tom nejsem sama – že v každém kvítku a lístku je kousek podpory od vás.

Děkuju vám za to. 🌱💛

Když se dneska dívám na tyhle fotky z úplného začátku kamenné prodejny, říkám si, že jsem na to tehdy musela mít docela koule. 😄

Pár řad bylinek, pár kapek, minimum zboží… a mezi tím já, která se rozhodla: „Otevíráme. Teď.“

Nebyl čas ani peníze čekat na dokonalé regály plné produktů. Byla jen obrovská touha dělat bylinky po svém, vlastní prostor, pár zásob a hodně víry v to, že si ke mně lidi cestu najdou.

Na fotkách vidíte první dny Darů přírody / BylinkyBrno:

• poloprázdné police,
• spousta kytek, aby to nepůsobilo tak prázdně,
• a mě s vědomím, že začínám „na půlce regálu“, ale naplno srdcem.

Dneska se ty samé regály ohýbají pod vahou vitálních hub, tinktur, směsí i mých vlastních esenciálních olejů. Jsem za to neskutečně vděčná – vám, kteří ke mně chodíte, píšete, necháváte si dělat diagnostiky a vracíte se pro další směsi.

Tyhle fotky mi připomínají jednu věc, která souvisí i s tímhle projektem na Doniu:

nemusíš mít všechno dokonalé, abys mohla začít.

Stačí udělat první krok s tím, co máš… a zbytek se poskládá cestou.

Tehdy to byly poloprázdné police a obrovská víra.

Teď je to bylinková zahrada, foliovníky, možná jednou maringotka nebo domek – a zase velká víra, že se to krok za krokem poskládá. Vy, kdo tenhle projekt podporujete, jste pro mě přesně tou „druhou půlkou regálu“, která se časem zaplní – tentokrát bylinkami venku na zahradě.

Děkuju vám, že jste se mnou i v téhle další etapě.

Bez vás by ani obchod, ani tenhle bylinkový sen nedávaly smysl. 🌿💛

Dneska jen malé hlášení z bylinkového chaosu. 🌿

Na fotce vidíte hromadu sáčků se semínky… a kolem krabice, zboží na přecenění a běžný provoz Bylinky Brno. Žádný vymazlený ateliér, ale realita toho, jak to vypadá, když si člověk vedle práce v obchodě a diagnostik plní ještě jeden velký sen – vlastní bylinkovou zahradu.

Objednala jsem první semínka pro budoucí směsi podle TČM. Jsou to úplně první „děti“ tohohle projektu a já se strašně těším, až z pytlíčků vyrostou živé rostliny na zahradě.

Můj velký sen má rozpočet kolem 800 000 Kč, ale první meta je 200 000 Kč – to je hranice, od které mi Donio může peníze vyplatit. Díky vám už tu svítí krásných 66 285 Kč a já z toho mám opravdu upřímnou radost a vděčnost. 💚

Nejmenší odměna se jmenuje symbolicky „Semínko“. Přijde mi krásné, že každý z vás, kdo přispěl, tím vlastně zasadil kousek sebe do téhle zahrady – ať už formou „Semínka“, větší částky nebo laskavého sdílení projektu dál.

Je dost možné, že první fáze nebude hned o hotovém domku. Možná to letos bude spíš karavan na zahradě a léto strávené mezi bylinkami. Kdo jste někdy pěstovali zeleninu nebo bylinky, víte, že je to celodenní péče – proto potřebuji být zahradě co nejblíž, aby z těchto semínek jednou vznikly skutečné léčivé směsi, které skončí u vás doma.

Tohle je jen první malé „hlášení z terénu“:

🌱 první semínka jsou doma,

🌱 práce je nad hlavu,

🌱 ale pořád mě to neskutečně baví a mám velkou radost, že v tom nejsem sama.

Děkuju vám za každé vaše Semínko podpory. 💌🌿